Nejčastěji bývá spojován s vertikálními zahradami, proslavil se zelenými stěnami le mur végétal či vertical garden. Pracoval na mnoha vysoce ceněných stavebních projektech; za všechny snad Musée du Quai Branly v Paříži či Trio Building v Sydney, často ve spolupráci s renomovanými architekty a designéry, jako jsou například Jean Nouvel či Edouard François. Za zmínku jistě stojí i slavná zelená stěna pařížského hotelu Pershing Hall (na snímku). K vytvoření této přes třicet metrů vysoké přírodní tapisérie bylo použito 320 druhů rostlin. Je to živoucí zelená kompozice, která spojuje všech šest pater budovy; v atriu vytváří pozoruhodný imaginární svět evokující skalisko pokryté tropickými rostlinami, s večerním nasvícením pak přidává na atmosféře změna na kouzelnou divadelní scénu. Pro případ nepříznivého počasí je součástí prostoru také zatahovatelná střecha.
Foto: Pershing-hall-Hotel Hotel 7_4
Patrick Blanc se specializuje převážně na oblast rostlin subtropických lesů a na základě dlouholetých pozorování přírody objevil vlastní způsob pěstování. Pracuje s rostlinami na skalách, skalních převisech, ve větvích stromů a znalosti botaniky uplatňuje v designu vertikálních zahrad. Půda podle jeho slov nepředstavuje nic víc, jen jakousi mechanickou oporu. „Pouze voda a minerály obsažené v půdě jsou potřebné, spolu se světlem a oxidem uhličitým k vytváření fotosyntézy,“ vysvětluje na svých přednáškách po celém světě, kde prozrazuje přítomným i vlastní tajemství tvorby a pěstování rostlin.
Foto: Patric Blanc v přírodě a další
Blancův postup je následující: Na nosnou zeď či speciální stěnu umístí kovovou konstrukci, která slouží jako podklad pro PVC plachtu, na níž jsou připevněny dvě vrstvy polyamidové zahradnické plstě. Tato plsť napodobuje mech, jenž roste na skalnatých stěnách a slouží jako podpora kořínků mnoha druhů rostlin. Síť trubic přivádějících rostlinám výživu a minerální látky potřebné pro jejich růst se ovládají elektronicky. Polyamidová plsť je napuštěna výživným roztokem a systém funguje jako uzavřený okruh: Rostliny si vezmou svoji výživu a přebytečná vláha je zachycena vespod konstrukce v odtokovém kanálu, odkud je uvedena znovu do oběhu. Zelená stěna patentovaná svým vynálezcem se tedy skládá ze tří hlavních částí: z kovového rámu, PVC vrstvy a vrstvy plsti (nasákavý speciální filc). Kovový rám může být zavěšený na stěnu, může stát samostatně či být v souladu s dalšími architektonickými kompozicemi. Poskytuje kromě jiného i prostor pro vzduchovou mezeru působící jako efektivní tepelný a zvukový izolant. Do kovového rámu se pomocí nýtových spojů uchytí hrubá podložka, která zpevňuje konstrukci a činí ji voděodolnou. Rostliny se instalují na tuto vrstvu jako semínka nebo jako odrostlejší rostliny. Musejí se pečlivě vybírat a kombinovat tak, aby si vzájemně vypomáhaly.
Foto: Zelená stěna v Halles, Avignon a další
Blancovy botanické kompozice zahrnují velké množství nekonvenčních kombinací exotických druhů rostlin s běžnými zahradními druhy. Vyhýbá se použití popínavek, které se v kompozici stěny jen těžko usměrňují v růstu. Do horní části kompozice umisťuje většinou rostliny vytvářející pocit velkého prostoru visícími větvemi. Do nižších sekcí stěny dává menší byliny, aby vytvořil kompaktní a jemný povrch. „Krásné je to, co funguje v souladu s přírodou,“ říká na svých přednáškách a obyčejně představuje kromě vertikálních zahrad také vlastní rostlinné obrazy. Jsou více než pozoruhodné. Měnící se struktury a tvary, hustota a barva rostlin působí jako by vegetační stěna byla klasickou olejomalbou. Autor to vysvětluje tak, že objevil pradávné tajemství přírody a dovednost starých mistrů pečlivým výběrem rostlinných druhů. „Některé vegetační stěny mají krajinomalebný charakter možná proto, že je to abstraktní dílo, kde se v různých částech zachycuje světlo a odráží se velké množství různých obrazů. Není to jen plochý zelený povrch, ale umělecká forma pestré a souzvučné harmonie,“ vysvětluje a v ruce drží speciální malířskou paletu pokrytou barevnými listy a všemožným rostlinstvem z celého světa. Výtvarní kritici nešetří chválou a na stránkách médií potvrzují, že propracovaná směs efektů a uspořádání stínů po celé ploše vegetačních stěn je opravdu fascinující. Rostlinné obrazy označují za tajemné a těžko popsatelné fluidum, jenž podněcuje naši zvědavost prozkoumat „malbu“ zblízka a poeticky dodávají, že zahrady jako forma umění jsou úzce spjaty s úsilím člověka vymanit prostor určený pro zahradu z běžné horizontální představy krajiny a přivést ji do vertikální krajiny snů…
BOX foto
Patrick Blanc (3. června 1953) botanik, vědec a umělecký designér. Vystudoval Pierrovu univerzitu v Paříži s titulem doktora věd. Pracuje v Národním centru vědeckého výzkumu ve Francii, kde se specializuje na oblast rostlin subtropických lesů.
Více informací: www.verticalgardenpatrickblanc.com
https://www.youtube.com/watch?v=negbArI1JVA
/BOX
Autor: Vlastimil Růžička Foto: Francouzský institut v Praze, Verticalgarden, Pexels